Kdysi dávno jsem četla jednu tlustou knihu. Velmi krásnou. Byl to životopis sv.Terezky z Lisieux. Právě dnes je její svátek a já jsem tak moc ráda. Její cesta lásky mě uchvátila a od té doby, ji už téměř 3 rokem mám za průvodkyni v celém roce. Většinou jsem měla každý rok někoho jiného, ale nějak je mi nyní bližší. Snažím se v tom roce k ní modlit a přečístsi nějakou její další knihu, popřípadě se vrátit k té, která se mi líbila. V breviáři je dnes ve čtení:
I nejlepší dary nejsou nic bez lásky, a že láska je nejlepší cesta, neboť vede bezpečně k Bohu.
Ale láska mi poskytla stěžejní bod mého povolání. Bylo mi jasné, že je-li církev tajemným tělem, skládajícím se z mnoha údů, nemůže chybět část nejdůležitější a nejušlechtilejší. Pochopila jsem, že církev má srdce, a to srdce že plane láskou.
Pochopila jsem, že láska v sobě zahrnuje všechna povolání, že láska je všechno, že obsáhne všechny časy a místa, jedním slovem, že je věčná.
Tu jsem zvolala s velikou, překypující radostí: „Ježíši, má lásko, konečně jsem nalezla své povolání. Mým povoláním je milovat. Ano, nalezla jsem své místo v církvi, a toto místo jsi mi dal ty, můj Bože. V srdci církve, své Matky, budu láskou, a tak budu vším, a můj sen se splní!“
Když si to stále znovu čtu dokola, nemohu nevnímat její překypující radost nad poznáním. Láska je jejím povoláním! Láska je ale také povoláním nás všech. Musím přiznat, že někdy je to dost obtížné. Potýkáme se s nesnázemi a obavami. Přesto toužím být Terezce v tomto bližší. Asi jako každý, který ji má rád. Uvědomovat si, že všechny dary pochází od Boha…on dává vše poznat a dává sílu toto žít. Stále a znovu. Nepřestávat milovat. Milovat za všech okolností její láskou.
velmi pěkné
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.